Táto stránka je určená obdivovateľom spandexu (lycry) a hlavne ženských tiel v tomto tesnom a lesklom oblečení.
Pre prístup do vymedzených častí stránok sa vyžaduje registrácia. Po registrácii je nutná aktivácia účtu, až potom je možné sa prihlásiť.
27.5.2007 Nová fotogaléria. Fotky venoval 4Cathrin.
11.4.2007 V zmysle pravidiel bolo zrušené členstvo všetkým, ktorí sa neprihlásili od septembra (září) 2006
6.2.2007 Spustená ochrana proti spamu v komentároch. Znova možno pridávať príspevky aj bez prihlásenia!
1.2.2007 Konečne nová fotogaléria
15.12.2006 Všetci členovia, ktorí sa neprihlásili od 1. 8. 2006 boli vymazaní!
Vážení návštevníci, prosíme, oznámte nám všetky problémy, na ktoré narazíte. Významne nám tým pomôžete odladiť stránku. [email: admin (at) elastaky.wz.cz]
Buďte aktívni! Len tak bude táto stránka zaujímavá.
Doporučujeme povoliť cookies.
Nove stranky su na www.elastaky.net
Poviedka bola vložená: 2005-06-22 19:30:21
Autor: night_wolf
Krátký odlesk lampy od přezky pásku jí zatančil na tváři, když si skládala jeansy vedle tašky a zabydlel se na stropě v podobě velikého motýla. Většinou neměla šatny ráda, kvůli pachu propocených triček a ponožek, ale dnes to ani nevnímala, protože se jí stále dokola honily hlavou, uzavřené v bludném kruhu, a šimralo ji v podbřišku, trochu z nervozity, trochu z nejistoty, ale spíš ze zvědavosti a hlavně z očekávání toho, co přijde a jak to nakonec dopadne. Napadlo jí, že si to vlastně teď nedokáže ani pořádně představit. Pak s pokrčením ramen usoudila, to není zdaleka poprvé v životě, co se pouští někam do neprobádaných krajů vlastního světa, nazvaného z větší části kvůli nedostatku slov prostě JÁ a řekla si, že pro jistotu bude myslet na něco jiného. Sundala si ponožky a zastrčila je do tenisek. Zamračila se na drobnou oděrku na nártu levé nohy a sáhla do tašky pro dlouhé, černé lesklé elasťáky. Posadila se a začala si je pomalu natahovat. Vychutnávala si báječné mravenčení po celém těle, které měla vždycky při oblékaní podobných kousků svojí garderoby. Pak vstala, přetáhla si gumu v pase přes útlé boky a pohybem ruky si uhladila látku na stehně. Leginy jí seděli skvěle a ona to věděla moc dobře. S uspokojením sledovala, jak se lesknou ve světle lampy jako diamant na dně hluboké, tajemně neprobádané tůně. Sáhla znovu do tašky pro ohnivě rudý, přiléhavý dres a látkovou masku přes oči. Její zrak padl na vysoké černé rukavice, které si pro jistotu vzala sebou, ale teď se rozhodla, že si je nevezme. Budu mít mnohem větší cit v rukou, řekla si v duchu a vyndala z tašky vysoké, měkké taneční boty. Původně přemýšlela, že si vezme jen “piškoty” ale tyhle byly přece jenom stylovější. Sundala si tričko a po kratším zaváhání i podprsenku. Nechtěla se cítit sešněrovaná, jako kapr lapený do sítě a pak ji napadlo, že alespoň bude mít větší šanci odvést pozornost jinam. Usmála se pro sebe a začala si oblékat dres. Vzpomněla si, jak ho předevčírem kupovala a jak váhala, mezi černým, žlutým a tím, co teď přesně kopíroval křivky jejího těla. Stejně věděla od začátku, že se nakonec rozhodne pro tenhle, ale neměla ráda jednoduchou odevzdanost která jí bořila neustale její výsostné území jejích snů a představ. A tak si řekla, že si vezme ten, který jí bude nejvíc sedět. Samozřejmě ten červený. Všimla si teď, jak dres přesně kopíruje tvar jejích bradavek a cítila že její napětí se začíná pomalu odrážet i na jejím těle. Kolem boků si dala široký černý gumový pásek, který ji trochu stáhl v pase a obula si měkké boty. Napadlo jí,že jsou stejně o trochu příjemnější, stáhla si dolů dlouhé rukávy trikotu a zavřela tašku. Vzala z lavice svoji masku a prohrábla si rukou vlasy. Mimoděk se otočila k zrcadlu, aby zkontrolovala, jestli nemá velký zadek, a když jí to došlo, musela se v duchu sama sobě chechtat. Obrátila se ke dveřím.Ještě stále si napůl pohrávala s myšlenkou, že přece jen nepůjde, že řekne, že si to rozmyslela a že …
Ne.
Mravenčení jí vzrušovalo. Líbilo se jí to. A dokonce moc.
Nadechla se a vykročila do chodby.
***
Poznali se způsobem, o kterém si myslela, že patří do druhořadých románů červené knihovny. Nikdy by tomu nebyla ochotná věřit, ale osud si čas od času rád zahraje se životy lidí a tak se potkali. Samozřejmě, že měla špatnou náladu, protože se po ránu pohádala s mámou, samozřejmě, že zmokla, protože si nevzala ten den deštník a samozřejmě Internet běžel, jako astmatický šnek, se zánětem plotýnek. Docela jí potěšil, párkrát i docela dobře poradil. Připadal jí docela zajímavý. Propsali spoustu nezávazných frází, pak osobnějších, pak si jen tak povídali, pak si vyměnili e-mailové adresy a nakonec i telefony. Pozval ji na kafe a ona pozvání přijala. Příběh by mohl skončit, ale Osud měl v plánu něco docela jiného. Dali si kafe, pak skleničku a pak ještě jednu. Povídal tak trochu o sobě a ona zjišťovala, že mají hodně věcí společných. To bylo první překvapení. A neměl ještě zdaleka být konec. Ona, trochu romantik, trochu snílek, trochu rváč se životem a pragmatik, a on, s klidnýma, upřímnýma zelenýma očima, příjemným vystupováním a pokud mohla soudit, i s docela rozumným názorem. Vždyckytušila, to co bylo ostatním jasné od začátku, že je trochu zvláštní, ale nevěděla, proč by neměla být a tak s tím byla docela spokojená. Ukázal jí svoje soukromé stránky, které jí nějakým zvláštním, těžko vysvětlitelným způsobem přitahovaly a tak ji v podstatě nepřekvapilo, když se jí zeptal, jestli to nechce zkusit. A zkusit ji to lákalo …
***
Prošla chodbou a před sálem si nasadila masku. Když předtím viděla v Batmanovi Kočičí ženu, mnohokrát si představovala, že je to ona, kdo bojuje s Batmanem a chtěla při tom vypadat taky tak úžasně sexy. Už dřív ji lákalo vydávat se za hranice svojí fantazie, ale nějak to vždycky dopadlo jinak, než chtěla. Líbilo se jí tancovat a chodit na aerobic, ale později připustila, že se jí spíš líbilo oblečení, než náplň hodin. Zkoušela sebeobranu a trošku šermovat, ale tam ji zase dopaloval téměř hmatatelný šovinismus, pramenící z vědomí fyzické převahy a hlavně z pocitu jejích "protivníků", jak je hrozná ostuda nechat se porazit od holky. Nevadilo ji, že ji porazí, ale nesnášela jejich výrazy, které beze slov dávali znát, že to nikdy v životě nemůže být jinak. Měla ráda knížky, ale zase ji scházel pohyb. A vše se změnilo až když poznala jeho. Napadlo ji, že sena sebe v šatně měla podívat, jak vypadá s maskou, ale zkoušela si ji když si ji šila, takže ji to zase tolik nemrzelo. Takže teď je to tady, řekla si a vstoupila do osvětleného sálu.
***
Čekal na ni v ringu. Vypadal hrozivě v přiléhavých kalhotách, které jen zvýrazňovaly jeho pevné nohy a křivky jeho klínu. Na nohách měl rovněž měkké boty, ruce kryly nátepníky a tvář černobílá maska s hrozivou grimasou. Pocítila jemné mrazení v zádech, když se dívala na jeho hrudník, který dával znát, že o sebe dbá a musela v duchu přiznat, že ve světle vypadá impozantně. Gestem ukázal do rohu ringu na provaz, který byl připravený pro poraženého tohoto klání a temně pronesl:
"Tak pojď.."
Zmocnilo se ji vzrušení z tušení nadcházejících událostí a knedlík v krku z jejích obav najednou zmizel. Ještě v chodbě si říkala, že snad je dům opravdu prázdný a že je nikdo nepřekvapí, ale teď byli obavy jako mávnutím proutku pryč.
"Jdu si pro Tebe, srabe" vykřikla a vskočila dovnitř ringu.
***
Obcházeli ostražitě kolem sebe a snažili se odhadnout první krok protivníka. Odhadovala, jak by bylo nejlepší zaútočit když náhle s řevem vyrazil proti ní. Proběhla pod jeho úderem, odrazila se od provazů a vykopla oběma nohama proti jeho hlavě. Se zaúpěním se svalil na záda a ona, rychlá jako blesk, hned po dopadu na podlahu byla u něj. Nechtěla ho nechat vydechnout, protože věděla, co by to pro ni mohlo znamenat. S ječením vyskočila do vzduchu a zaútočila kolenem na jeho nechráněné břicho. Hekl a schoulil se do klubíčka. Uchopila ho za hlavu a donutila ho vstát. Spolupracoval perfektně. Zaútočila pěstí na břicho a on se se zaúpěním zlomil v pase. Na chvilku se vyděsila, že ho zasáhla doopravdy. Byl vážně přesvědčivý. Snad budu taky dobrá, blesklo ji hlavou, ale na to teď není čas ! Další úder na břicho, pak další kop kolenem. Už by mohl být zralý na sražení. Zkusím to ! S pokřikem ho poslala proti provazům a sama se rozběhla proti němu. Její nastavená ruka ho smetla na zem, kde zůstal bezvládně ležet.
***
Poprvé byla nervózní jako pes. Nevěděla, co má čekat, na>co se připravit, ani co se může stát. Šimralo ji z nejistoty, že přeci jen naletěla nějakému úchylovi, který jí moc ublíží. Těšila se. Třeba je to skutečně ONO. Byla pevně rozhodnutá při jakémkoliv náznaku problémů okamžitě odejít. Ale když překročila práh, obavy se rozutekly. Byl stejný, jako vždycky, jen na něm bylo znát, že je stejně nervozní a vzrušený jako ona. Pustil ji video, pak si povídali o běžných věcech a pak se bavili o tom, co ano a co ne. Překvapilo ji, že se s ní nechtěl jen vyspat, a že není takový, jako většina lidí, se kterými měla doposud tu čest. A navíc byl v klidu …
***
Blížila se k němu. Tak teď si ho vychutná. Sehnula se a zdvihla si ho pomalu zase na nohy. Pro jistotu kopla kolenem proti jeho břichu. Opět se s heknutím předklonil. Pak ho chytila za zápěstí a protočila se pod jeho rukou. Se zaúpěním klesl na jedno koleno. Byla na sebe pyšná. Skoro dvakrát tak velký a silný chlap se teď kroutí u jejích nohou. Paráda ! Pak se jí leknutím rozbušilo srdce. Využil chvilky oddychu, protočil se ji pod rukou a srazil ji na kolena. Já husa ! Ale to už viděla jeho botu letící proti její bradě. Vykřikla a dopadla naznak do středu ringu.
***
Když surfovala po internetu, samozřejmě přišla i na BDSM. Zaujalo ji to - vonělo to tajemnem a pověstným zakázaným jablkem z ráje. Chtěla zjistit co nejvíc, hodně se ptala a hodně četla. I když ji něco lákalo a něco chtěla zkusit, pořád bylo něco jiného, co ji odpuzovalo. Mluvila s lidmi z internetu, dostávala a odmítala návrhy. Vážně nevěděla, proč by si měla nechat dobrovolně ubližovat a proč by se měla nechat urážet. Časem ji znechutili ponížené prosby otroků, kteří existovali jen na obrazovce a arogance lidí z druhé strany, kteří - nevěděla proč - měli v její mysli vždy podobu zamindrákovaných, uslintaných tlustoprdů. Nakonec byla ze všeho otrávená a to co vypadalo jako řešení se rozplynulo v další nepovedený pokus o šanci dostat se na chvilku mimo svět. Lidi ji štvali a kolo i plavání ji přestalo uklidňovat. Nakonec napsala na adresu, kterou předtím nikdy neviděla. A odpověděl on.
***
Ležela na zádech a čekala. Takováhle rána by mne určitě vyřídila na hodně dlouho. Ještě že má tak dobrý odhad, ani se mne nedotkl.Ale muselo to vypadat strašlivě. Najednou ucítila, jak se jeho dlaň sevřela na jejích vlasech. Cítila jak dlaň jemně stoupá vzhůru a tak se zaúpěním se podvolila pohybu a začala se zvedat.
"Promiň, nebolí to ?", šeptl potichu
"Ne, v pořádku, řekla bych Stop .."odpověděla stejně tiše a poddala se pohybu jeho ruky.
Zdvihl si ji na nohy a pak kolenem kopl proti jejímu podbřišku. Vykřikla a padla na kolena.
"OK ? Jsi OK?"
"Jasně, pokračujem. A neptej se mne pořád, ruší mne to."
"Dobře.."
Zdvihl ji znovu za vlasy a znova vyrazil kolenem proti jejímu břichu. Zaúpěla a předklonila se v předstíraném poryvu bolesti. Znovu si ji zdvihl za vlasy nahoru do vzpřímené polohy. Vykřikla a chytila ho za zápěstí, záměrně odkrývajíc prsa a břicho. Ať to vypadá skvěle. Jeho pěst vyletěla proti jejímu podbřišku a pak ještě třikrát. Padla na zem, schoulená do klubíčka a horečně přemýšlela, jak situaci otočit. Už to mám !
Znovu si ji zdvihl a odtlačil ji do rohu ringu. Jeho ruce se míhaly vzduchem a ona reagovala pohybem trupu a hlavy v záplavě kaštanových vlasů.
Pak přestal.
Klesla na kolena a pak padla tváří na podlahu.
Teď by to mohlo vyjít.
Znovu ji zdvihl za vlasy na kolena a napřáhl se.
Její ruka sevřená v pěst jako útočící kobra vyletěla proti jeho klínu
***
Když se později dívala na ten den zpětně, přišla na to, že se jí to všechno asi nejspíš jenom zdálo. Dopadla na ni všechna ta únava a fyzické vyčerpání, všechen strach a obavy z minulých dní. Byla spokojená.Bylo to přesně tak, jak se domluvili. Když přišla domů, hodila tašku do kouta a naložila se do vany. Cítila uvolnění, jaké nezažila už léta. Všechno jakoby z ni spadlo a přišlo jí, jako by se otevřelo okno v dlouho nevětraném pokoji. Vzpomněla si na obrázky, které malovala. Teď byla uvnitř a nebyla to jen myšlenka spoutaná tužkou na ploše papíru. Usmála se. Napadlo ji, že musí rozšířit šatník. Určitě chce nový kostým !
***
Se zaúpěním se chytil za rozkrok a zřítil se na zem. Oddychovala opřená v kleče o ruce a pozorovala, jak se svíjí na zemi. Tak tohle bylo přesně včas. Po téhle sérii by ji měl. Teď je zase řada na mě. Počkala, až bude vidět, co dělá a pak naznačila kopanec do žeber. Zaúpěl a odkulil se směrem, kam ho poslala. Cítila uvolnění, jaké nezažila už léta. Vydýchávala se a čekala. Ještě že má trochu kondičku, řekla si, jinak by to byl o dost těžší. S hekáním se postavil na všechny čtyři a začal se pomalu plazit směrem k provazům. S uspokojením k němu zezadu došla a její ruka se sevřela na jeho přirození. Vykřikl a jejich ruce se stkali na jeho rozkroku. V duchu se usmála a jemně stiskla. Zařval a začal se svíjet. Věděla, a koneckonců i cítila, jak ho to vzrušuje a i tak trochu proti její vůli cítila, že vzrušení přechází i na ni. Ještě chvíli si vychutnávala jeho bezmoc a pak ruku uvolnila. Dopadl na podlahu ringu a ona se vztyčila nad ním. Pak ho uchopila za kotníky a obrátila ho tak, aby ležel na zádech. Zdvihla mu nohy do praku a zvolna pozdvihla nohu nad jeho klín. V němé gestikulaci naznačoval záporné gesto, ale přála si být trochu krutá a nemilosrdná. Její bota proletěla vzduchem a i když se zastavila pár centimetrů nad ním, efekt byl dokonalý. Zařval jako raněný býk a schoulil se v hurikánu svých představ. Cítila, jak je vzrušená a napětí ve vzduchu dávalo jasně na vědomí, jak je vzrušený i on. Znova si ho obrátila na záda a jemně položila svoji nohu na jeho klín. Dávala si velký pozor, aby mu neublížila a v duchu si gratulovala, že si vzala právě tyhle boty.
"Vzdáváš to ?!"vykřikla
"Nikdy."sykl v odpověď
Jemně přidala váhu na své noze a vychutnávala si, jak se pod ní svíjí na podlaze. Po chvíli, když se jí to zdálo tak akorát, uvolnila nohu a odhodila ho na podlahu.
Teď ho dostala. Pohledem se přesvědčila, že se svíjí na zemi a přešla do středu ringu. Vyrazila ví tězný pokřik a s hlavou vztyčenou zdvihla ruce nahoru ve v triumfálním gestu.
Když se dostatečně pokochala svoji pýchou, rozhlédla se po provazu. Ten reflektor ji oslepil, ale stejně věděla, kam má jít. Dostala ho. Teď je můj. Bude moje hračka ! Vyhrála. Sebrala z rohu provaz a zkusila jeho pevnost.
Obrátila se.
Stál přímo před ní a jeho pěst letěla přímo na její tvář ...
***
Často si myslela, že je na světě úplně sama. Cítila to stejně, jako je cítit prací prášek z trička, stejně, jako je vidět sebemenší kaz na špatném horroru. Kdysi ji to trápilo, ale pak ji zvolna začalo docházet, že vyjímečnost je to, co dělá lidi osobnostmi a majáky, uprostřed oceánu tak vítanými a přitažlivými. Nikdy si nemyslela, že to, co ji tíží, je vlastně klad. Myslela si, že jen lidé, kteří se poddají konvenci konzumního světa, mají šanci se projevit, tak jak si přejí. Chtěla víc. Chtěla, aby se věci děli tak, jak si představuje, aniž by jim musela diktovat tvar a směr. Chtěla klid a pohodu a žádné temné postranní úmysly. Chtěla se bavit. Chtěla přežít. Svět ji dusil a ona mu to chtěla vrátit. A Svět vyhrával. Vadilo jí, že nedostala šanci. A teď se věci měnili. Stvořit si vlastní vesmír. Vlastní pravidla. A najednou to šlo …
***
Dopadla na záda a zůstala ležet. Do uší ji dolehl jeho řev a pohled ji prozradil, že její soupeř letí kolenem přímo na její bříško. Vykřikla, prohnula se jako luk a schoulila se do klubíčka. Počkal až zase bude v jejím zorném úhlu a náznakem kopance ji poslal na střed. Poslušně se odkulila a zůstala ležet v očekávání toho, co si na ni vymyslel. Pak se překulila nazpět, aby viděla, k čemu se chystá a spatřila, jak se k ní pomalu přibližuje a vychutnává si každý krok vzdálenosti a s ním každý okamžik, dělící ji od její porážky. Zafuněla a snažila se zvednout se na všechny čtyři. Vzdávat se nechtěla, ale cítila, že na ni začíná doléhat únava a vyčerpání. Jeho noha se mihla vzduchem a ona dopadla opět na záda. Zdvihl si ji za upnutý trikot a potom znovu srazil k zemi. Udýchaná čekala na zemi co se s ní bude dít dál. Cítila, jak ji uchopil za kotníky a zdvihl ji nohy nahoru. Trhla hlavou ve snaze vypadat polekaně, ale to už jeho chodidlo přistálo jemně v jejím klíně. Cítila, jak jí projela vlna slastného vzrušení a v němém gestu prosby vztáhla k němu ruce, jakoby chtěla zabránit, jeho dalšímu kroku. Zasmál se a lehce zesílil tlak svojí nohy. Cítila, jak v ní narůstá vzrušení pod jemným masírováním tak citlivého místa. Vykřikla a zazmítala sebou v poryvu pocitů, které z ní proudili jako dravá lavina. Lapala po dechu, vysílená křikem a čekala, co se stane dál. Jeho noha se zdvihla a dopadla prudce dolů, aby se zastavila jen pár milimetrů nad jejím oroseným klínem. Vykřikla a zazmítala sebou. Stejně jako při jeho dalším útoku kolenem a rukou. Schoulila se do klubíčka a vychutnávala si doznívání svého prvního vrcholu. Adrenalin, pohyb, události, mysterium, oblečení, všechno se slilo v jednu sílící řeku, která odplavovala všechno zlé. Nechápala to. A vůbec ji to netrápilo. Chvilku počkala a pak cítila, jak ji provaz poutá za zády zápěstí k sobě. Byla poražena. Teď zbývalo se smířit se s tím, že teď bude jeho hračkou ona …
***
Když spolu začali být, nebrala to vážně. Když o tom později přemýšlela, zjistila, že vlastně moc věcí ve svém životě vážně nebrala. Vlastně měla strach. Že ji zraní duši i srdce, že ji využije a zmizí, že ztratí svobodu a nadhled, na který byla tolik hrdá. Nebyla ani tak naivní, ani tak hloupá, aby svolila k něčemu, co by ji připadalo jako další začátek dalšího soukromého pekla. Byla překvapená, jak se jí časem těžko vstávalo od jeho spícího těla, byla udivená, že v její mysli zabírá stále více místa a šokovala ji představa, že by spolu neměli být další a další den. Když se pak po třech letech vzali, udiveně pozorovala sama sebe, jak všechno všechno zvládá a znepokojilo ji, že se cítí šťastná, ale bylo ji báječně …
***
Vzal ji pod ramenem a trhnutím ji postavil na nohy. Jen mimochodem si uvědomila sílu i citlivost s jakou to svedl. Snažila se mu vyškubnout, ale bylo ji jasné, že mu neunikne. Odtlačil ji do rohu a přivázal.
"Tak do toho! Dělej srabe ! Do toho, srabe !" vykřikla a snažila se, aby to vypadalo dostatečně vzdorovitě. Postavil se se zkříženýma rukama proti a vychutnával si její bezmocnost. Škubala sebou, ale spíš kvůli efektu - a také aby mu udělal radost. Pozvolna k ni přistoupil.
"Podrobíš se sama."
"Nikdy."
Napřáhl se.
Reagovala na jeho sérii kopů a úderů s křikem a předstíráním zásahů do svého bezmocného, spoutaného, štíhlého těla. Milovala šou.
Když přestala, ochabla a hlava ji klesla na hrudník.
Přistoupil těsně k ní a jeho ruce se sevřely na jejích prsou. Zazmítala sebou a po chvíli se zmohla jen na tiché sténání, když jí dráždil bradavky. Kroutila pánví ve snaze se osvobodit, ale pouta byla příliž pevná. Když zabloudil prsty mezi její nohy, cítila, že se ovládá jen s největším úsilím, aby vydržela jeho dráždivý dotyk.
Náhle přestal a prudce ji obrátil.
Vykřikla rozkoší, když do ni vnikl.
***
Videokazeta se zaklapnutím vklouzla zpět do obalu.
"Tak a máme další do sbírky." ušklíbl se, "nalij mi taky skleničku, prosím."
Dolila skleničku a podala mu ji.
"Byla jsi skvělá. Ty jsi prostě poklad."
"Protože ty jsi skvělý."zacvrlikala.
"Jsi báječná, víš to ?"
Jemně ji políbil na rty.
Pak jeho tvář na okamžik zvážněla a citlivě ji uchopil za zápěstí, aby si je prohlédl.
"Ani škrábnutí," prohlásila sebejistě "Ani jsi se mne nedotkl. Ale vypadalo to skvěle. Jen jsem občas nevěděla, co budeš dělat. To se potom špatně reaguje."
Pokrčil rameny.
"Já ti nechtěl nic udělat."
"Já vím, také si mi nic neudělal, ale příště se mne můžeš aspoň dotknout, ne ? "
"promězamně .."
"Víš, že tě miluju ?"
"Víš, že tě miluju ?"
Oba se zasmáli.
"rozesteleš ?"
"Jasně .. "
Zbytek jejich hovoru pohltil měsíc …
Don't forget to visit our new regle poker
section! We offer all official texas hold em regels!
Play poker en ligne right now!